Microsoft chce ukládat veškeré informace z lidského života – 1. díl

Pamatujete si váš nástup do prvního zaměstnání? Nebo restauraci, ve které jste jedli během dávného výletu s přáteli, či hudbu, co hrála, když vaše dcera udělala první krůček?

Gordon Bell (na obrázku uprostřed stránky), vedoucí výzkumu společnosti Microsoft s dlouholetou praxí v IT, vyvíjí způsob, jak uchovat všechny tyto detaily z vašeho života.

Zatímco reálné vzpomínky se vytrácejí, Bell zachycuje každý okamžik svého vlastního života a ukládá ho do počítače - notebooku Dell s dvoujádrovým procesorem. Chce být schopen si kdykoli vybavit jakýkoli obraz, telefonní hovor, e-mail, nebo běžnou konverzaci, pokud to bude chtít.

Devět let probíhající projekt MyLifeBits poskytuje Bellovi všechny možné informace z jeho minulosti, které bylo možné uložit do počítače.

Bell pracoval 23 let jako klíčový inženýr a vedoucí R&D společnosti Digital Equipment, později založil muzeum výpočetní techniky. Jeho snahou je, aby nikdy nebyly zapomenuty nebo smazány všechny kousky jeho života, v podstatě se snaží o nesmrtelnost.

„Věřím, že právě k tomu byl osobní počítač stvořen“, říká Bell, „k uchování celého lidského života. Počítač nemůže být jen stroj ležící na mém stole. Je to studnice informací, považuji ho za osobní paměť. Jsem neskutečně neomezený, když mohu informace ukládat do něj.“

Bell nechce projektem porazit služby MySpace nebo Facebook zahlcením veřejnosti informacemi o poslední návštěvě restaurace nebo detaily konverzace s významnou osobností. Pro něj je ukládání zážitků výhradně osobní záležitost.

„Mnoho lidí zveřejňuje detaily svého života na internetu. Nezastávám takovouto filozofii,“ říká a dodává, že příliš mnoho osobních informací online může být nebezpečné. „Neukládáme si svůj kompletní život, abychom informace zveřejňovali. Projekt byl spuštěn výhradně k osobním účelům. Můžeme tak po sobě zanechat osobní dědictví - záznam celého života.“

Projekt vznikl na konci devadesátých let, když se Bell rozhodl naskenovat všechny své knihy, články a paměti a uložit je do digitální podoby. V začátcích projektu Bell přečetl knihu „The Road Ahead“ od Billa Gatese, ve které autor píše, že věří, že lidé budou jednoho dne schopni ukládat a vybavovat si vše, co jednou slyšeli nebo viděli. „To ve mně celou myšlenku spustilo,“ říká Bell. „Kolik informací by se za celý život nashromáždilo? Kolik by ukládání stálo a k čemu by to bylo dobré? To byl počátek všeho. Myslel jsem, že bude zajímavé provést osobní experiment, aby se ukázalo, co by to obnášelo a jakou by to mělo hodnotu.“

Nenechte si ujít: Vize budoucnosti Billa Gatese: interaktivní zábava, počítače místo učebnic Bill Gates říká: cenzura internetu nebude fungovat Záznamy o komunikaci se budou uchovávat až 2 roky Google spustil válku vyhledávačů o zachování soukromí Vstupem na území USA přicházíte o veškeré soukromí!

Bell začal se skenováním roku 1999. O dva roky později ho Jim Gray, přítel a kolega ze společnosti Microsoft, přesvědčil, že je třeba vytvořit rozsáhlou databázi, prostřednictvím které by mohl snadno k ukládaným informacím přistupovat. Gray Bella inspiroval k ukládání stále většího množství dat ze svého života - videí z přednášek, obsahů CD, korespondence a obrovského množství fotografií.

Pokračování tohoto článku je zde...