Osobní navigace, s nimiž si udržíte správný směr (2. část)

V následujícím testu jsme se nicméně zaměřili na dvojici dražších modelů tradičních „navigačních“ značek TomTom a Garmin a na dva výrobce, kteří se v segmentu luxusnějších přenosných navigací snaží prosadit víceméně nově – Panasonic a Asus. První část testu najdete zde.

Panasonic Strada

Přestože doménou Panasonicu jsou spíše navigace integrované v autorádiích, nechce se podobně jako další výrobci ze světa spotřební elektroniky vzdát obrovského trhu kapesních navigací, a tak přišel se Stradou, která je podobně jako konkurence od Sony především dostatečně velká.

Větší obrazovka je pochopitelně příjemná, nečekejte ale vyšší rozlišení – má standardních 480 x 272 bodů, pouze s hrubším rastrem, který vyhoví především těm, kdo mají přední sklo proklatě daleko za volantem nebo řídí s brýlemi na dálku. Pomineme-li ale uhlopříčku, Panasonic se v oblasti ergonomie příliš nevytáhl. Držák je sice masivní, zároveň ale také pasivní a napájecí kabel musíte připojovat zvlášť, nemluvě o RDS-TMC modulu, který si musíte zvlášť také koupit. V této cenové kategorii bychom čekali přece jen o něco víc.

Mapové podklady má na svědomí Navigon, Panasonic jim pouze dodal vlastní „make-up“, mimochodem s velmi příjemným barevným schématem. Jenže k čemu jsou barvičky, musíte-li na každém kroku skřípat zuby kvůli pomalé odezvě přístroje – a to jak v menu, tak (zejména) při práci s mapou.

Pokud se ale smíříte s pomalejší odezvou, je Strada velmi povedená navigace. Mapové podklady z podzimu loňského roku jsou velmi podrobné (byť zejména ve východní Evropě už tradičně „neprojeté“, a tak občas narazíte na chybku), o něco slabší je ale to s body zájmu, v nichž se navíc špatně vyhledává. Pochvalu zaslouží hlasové povely, které zní přirozeně a až na vzácné výjimky jsou gramaticky správné, a plusem je i elektromagnetický kompas, který umožňuje souvislou navigaci při dočasné ztrátě signálu (třeba v tunelu). Nejdůležitější funkce potřebné během navigování – tedy přepnutí pohledu 2D/3D, den/noc, průjezdní body, objížďky a body zájmu na trase – jsou dostupné z rychlého menu přímo v mapě (kdy se něco podobného naučí i TomTom?). Mezi nedostatky patří, že Panasonic neumožňuje tvorbu vlastních POI ani nahráváni cizích (databáze radarů…) a nedokáže navigovat na souřadnice.

Kromě navigování, prohlížeče obrázků a Bluetooth handsfree toho Strada moc nenabízí. Konkurencí jí budou zejména Sony NV-93UT, ale i vyšší modely TomTomu, Garminu a Mio. Nebýt zoufale pomalé odezvy, trhané animace mapy a omezení při práci s body zájmu (chybí rovněž radary), mohla by Strada soutěžit o titul jedné z nejlepších čistě motoristických navigací. Takto je to jen pochvala za ostrý a velký obraz a jasný, srozumitelný český zvuk.

TomTom Go930

Nová vlajková loď holandské společnosti TomTom opět oslovuje výhradně motoristy. Tam, kde Garmin nabízí maximální univerzálnost topografických map, kontruje TomTom jednou z nejlépe propracovaných a vyladěných navigačních aplikací, kvalitními silničními mapami a soudě z mnohaletých zkušeností zejména bezkonkurenčně nejlepším vyhledáváním trasy. Náskok TomTomu se ale postupně snižuje a v mnoha oblastech už jej konkurence předběhla. V případě Garminu je to díky již zmíněné bohaté nabídce turistických/topografických map (byť často předražených), u konkurenčního Mio a přístrojů s iGo pak oceníte velmi rychlou práci s mapou a přístup k některým často používaným volbám přímo z navigační obrazovky.

TomTom je zkrátka věrný svému přehlednému vrstvenému menu – jeho struktura se nemění, a pokud si pořídíte novou generaci těchto přístrojů (což mnozí dělají), budete se snadno a rychle orientovat – a poměrně záhy se zaučí i začátečník. Bohužel některé často používané funkce, jako je objížďka, přechod k dalšímu cíli, či změna náhledu (2D/3D), vyžadují cestu do hlubin menu. Změny se neobjevily ani po hardwarové stránce – interní paměť typu flash ukrývá mapy Evropy a severní Ameriky (viz dále), rozšířit ji lze pomocí SD karet včetně SDHC, ve výbavě nechybí RDS-TMC anténa, dálkové ovládání, kterým TomTom už tradičně boduje (věřte, že se jedná o jeden z nejlepších doplňků), a dokovací kolébka pro snadnější synchronizaci s PC. Bohužel TomTom u nových modelů včetně toho nejvyššího ponechal velmi jednoduchý pasivní držák – při zapojování v autě tak musíte vždy ručně připojit napájení a v případě 930 také RDS-TMC anténu. To je, spolu s absencí pouzdra na přenášení, u přístroje této kategorie jen stěží omluvitelné.

Zásadní novinky se ale objevují tam, kde na nich opravdu záleží – u navigačního softwaru a map. První novinkou je IQ routes, tedy plánování nejrychlejší cesty podle předpokládané hustoty dopravy. TomTom sbírá data o průměrné rychlosti cestování od ostatních uživatelů, následně je zahrnuje do aktualizací a vaše navigace je tak může využít pro výpočet optimální trasy pro daný den a hodinu – trasa o víkendu se tak bude lišit od trasy ve špičce ve všední den. Pochopitelně že to funguje především ve městech a v zemích, kde je dostatečně početná skupina uživatelů navigací TomTom, kteří je pravidelně synchronizují on-line a sdílejí svá data – je to vlastně další rozšíření před rokem představených uživatelských funkcí pro opravy map a jejich sdílení. Druhou „zásadní novinkou“ je pokročilá navigace jízdními pruhy, někdy také označovaná reality view (tak ji nazývá například Navigon).

Vše funguje tak, že na dálniční křižovatce se vám v okamžiku, kdy máte sjet, zobrazí místo animované mapy statický obrázek s přesným rozkresem pruhů. Problém je v tom, že rozkresy jsou k dispozici jen pro některé křižovatky a jedná se o modelové situace (byť blízké realitě). Bohužel statický obrázek namísto animované mapy je dost matoucí – dle našeho názoru se jedná o tak trochu zbytečnou funkci, kterou je lépe vypnout.

Go 930 patří mezi nejdražší přístroje na trhu – má ale také jednu z nejbohatších výbav včetně dálkového ovladače a obsahuje mapové podklady dvou kontinentů, což ocení malé procento uživatelů cestujících alespoň jednou či vícekrát do roka do USA, kde je přeprava po vlastní ose nevyhnutná a zapůjčení navigace obvykle vyjde na 200-300 Kč na den. Co se týče podrobnosti map, ty evropské zahrnují detailní pokrytí celé západní a střední Evropy včetně Pobaltí, Polska, Slovenska, Maďarska a Chorvatska. Ve východní Evropě jsou podrobné mapy k dispozici pro Rusko a průjezdní mapy pro zbytek východoevropských států včetně Moldávie, Makedonie, Černé Hory, Srbska, Běloruska, Ukrajiny a Albánie. Z nepochopitelných důvodů chybí Řecko.