Web 2.0 proniká do firemních prostředí (2.)

Problematika Webu 2.0 zajímá firmy stále více – společnost Gartner očekává, že do roku 2011 bude průměrný meziroční nárůst obratu s těmito technologiemi pro podniky více než 40 %. Co za tímto úspěchem stojí?

Základní omezení
Navzdory všem přínosům, které nástroje Webu 2.0 mají, si chytří podnikoví uživatelé uvědomují, že nemohou efektivně nahradit osobní a telefonický kontakt mezi lidmi. Například ve společnosti RT Logic inženýři využívají wiki k interní spolupráci, ale společnost se obloukem vyhýbá implementaci Webu 2.0 ke komunikaci se zákazníky. V současné době, pokud podnikoví klienti chtějí zjistit stav prací na produktu, musí zavolat vedoucímu inženýrovi ve společnosti RT Logic, a prodiskutovat to s ním osobně.

Sullivan říká, že společnost se rozhodla implementovat blog pro zákazníky. Jednou z možností bylo mít aktuální informace zasílané inženýry o stavu projektů a umožnit zákazníkům přihlásit se k blogům svých projektů a získat tak aktuální informace, kdykoli by chtěli namísto neustálého telefonického dotazování se inženýrů.

Další myšlenou bylo umožnit zákazníkům připojit se on-line a zadat své vlastní požadavky změn vlastností produktu nebo vložit požadavky a otázky do wiki, kde by je mohli inženýři společnosti RT Logic zodpovědět.

Ačkoli oba nápady vypadají celkem přitažlivě, manažeři společnosti RT Logic je dosud zamítali s odůvodněním, že by nástroje Webu 2.0 ve skutečnosti mohly překážet dobré komunikaci se zákazníky. „Vložilo by to oddělující vrstvu mezi naše inženýry a naše zákazníky,“ vysvětluje Sullivan.

„Líbí se nám zpětná vazba, kterou získáváme při přímé komunikaci s našimi zákazníky. Můžeme položit přímé otázky a dostat se k jádru problému.“

Zabezpečení
V podnikovém použití Webu 2.0 ale také přetrvávají jisté obavy ohledně zabezpečení. Osborne ze společnosti Hawaiian Airlines se obává, že neřízené používání wikis a blogů by mohlo vést k distribuci nevhodného obsahu. „Nehodláme lidem umožnit cokoli. Je s tím spojena odpovědnost,“ vysvětluje.

Aerolinky tedy budou implementovat schvalovací proces pro vytváření záznamů wiki a také funkce zabezpečení na webu SharePoint, které budou řídit, kdo může vkládat obsah.
Experti uvádějí, že vytvoření řízeného prostředí Webu 2.0 není tak těžké. „Někteří lidé mají pocit, že to odkryje více problémů širšímu publiku, ale wiki lze centrálně řídit a sledovat,“ říká Jim Murphy, analytik společnosti AMR Research.

Ve skutečnosti většina produktů podporujících technologie Web 2.0 určených pro podniky má implementovány funkce umožňující nastavit přístupová práva různým uživatelům v závislosti na roli. Rubem zvýšené bezpečnosti ale je ta skutečnost, že přehnaná ochrana může výhody Webu 2.0 v konečném důsledku negovat. „Chcete-li vytvořit otevřenou spolupracující komunitu a přitom ji zamknete, tak ji vlastně mít nebudete,“ říká Murphy.

Dalším problémem je to, že mnoho aplikací Webu 2.0 jsou hostované služby. Myšlenka mít blog, wiki nebo podcasty s obsahem privátní společnosti na serveru někoho jiného manažery společností poněkud znervózňuje.

Poskytovatelé hostované služby však nabízejí různá bezpečnostní opatření, jako jsou například šifrování SSL, hesla, firewally, zálohování a archivace, a pokud není ani to dostačující, je vždy možné zakoupit si příslušný software a zajistit si to interně. To je třeba řešení zvolené společností Manning & Napier poté, co vyšší management vyjádřil obavy ohledně zabezpečení.

Přicházejí velcí hráči
Donedávna byl trh s řešeními Web 2.0 ovládán pouze malými dodavateli. Ale velké společnosti začaly možnosti Webu 2.0 do svých stávajících produktů přidávat ve velkém. Například produkt SharePoint Server 2007 od společnosti Microsoft má šablony pro wiki a blogy. Společnost Intel zase představila balíček SuiteTwo pro Web 2.0, který kombinuje technologie, jako je Movable Type společnosti Six Apart pro blogování, wiki společnosti Socialtext, NewsGator pro čtení RSS kanálů a SimpleFeed pro publikování obsahu RSS, vše integrované společností SpikeSource Inc. Společnosti IBM, Oracle či Google také začínají využívat různé funkce Webu 2.0 ve zvýšené míře.

Jak se Web 2.0 stává součástí hlavních podnikových aplikací, bude je pravděpodobně zavádět více organizací. Podle nedávného průzkumu provedeného společností Forrester Research upřednostňují velké organizace nákup produktů Web 2.0 od současných dodavatelů. Ze 119 dotázaných ředitelů informačních technologií se 71 procent vyjádřilo, že by je rádi zakoupili od svého hlavního dodavatele a 74 procent uvedlo, že by dali přednost nasazení technologií Webu 2.0 dodaných jako komplexní sada.

Jinými slovy podniky nechtějí kolekce nástrojů pro Web 2.0, ale chtějí platformu „Enterprise 2.0“. Jedním z hlavních důvodů toho přístupu je potřeba zajistit kompletní interoperabilitu a integraci se stávajícími podnikovými systémy.

„Máte-li již vybraného dodavatele (pro svou podnikovou platformu), tak jste již udělali rozhodnutí ohledně zabezpečení, služeb adresářů a operačních systémů. Obecně řečeno budete mít vše na místě,“ vysvětluje Ron Koplowitz, analytik společnosti Forrester. Podpora a údržba je další motivace k nákupu od jednoho dodavatele. „Je mnohem snazší spravovat jednu technologii, která je integrovaná a běží na jednom systému,“ vysvětluje Osborne. Ať už se nakonec rozhodnete jakkoli, čas ke zvážení nasazení Webu 2.0 již nastal. „Jsme ve fázi, kde je snadné experimentovat natolik, že to přináší ztráty,“ říká Murphy. „Nechcete zkrátka, aby se lidé vydali špatnou cestou s nástrojem, který není z dlouhodobého hlediska vhodné používat.“

Nenechte si ujít: Web 2.0 proniká do firemních prostředí (1.) Technologie internetu (11): Řízení datového toku Technologie internetu (10.): Óda na TCP Technologie internetu (9.): Směrování ve velkém Firemní sítě míří do veřejného prostoru Chyby v DNS softwaru mohou způsobit problémy Nové domény nejvyšší úrovně toho zatím příliš mnoho neřeší IBM WebSphere Portal a technologie Web 2.0

Nejlepší změnu, kterou může ředitel informačních technologií udělat, říká, je začít se ptát vedoucích oddělení, jakou funkčnost Webu 2.0 potřebují, a hledat společné jmenovatele určující potřebné produkty k zakoupení. A potom udělat rozhodnutí dříve, než to udělají sami zaměstnanci.

První část článku lze najít zde. V plné podobě je pak k dispozici v tištěném Computerworldu 3/2008.