Hlavní navigace

Problémy elektronizace zdravotnictví

4. 3. 2014

Sdílet

 Autor: © Sergey Nivens - Fotolia.com
Hlavní příčinou dosavadních neúspěchů s elektronizací českého zdravotnictví je fakt, že se k němu přistupovalo vždy jako k jednomu velkému projektu, který by vše vyřešil najednou.

(PR článek)
Co si budeme nalhávat. Elektronizace českého zdravotnictví je už dlouhou dobu problém. Český stát i zdravotnické organizace podnikli mnoho různých pokusů směřujících k elektronizaci našeho zdravotnictví, většinou ale s negativním výsledkem. Některé pokusy doplatily na nepromyšlenost záměru (jedno zda věcného nebo legislativního), jiné byly zpolitizovány a některé dokonce byly odsouzeny k neúspěchu kvůli nepochopení ze strany zdravotnického personálu.

Přitom stát vynaložil na různé projekty označované jako e health skutečně nemalé prostředky. Hlavní příčinou neúspěchu ale bylo, že se k elektronizaci zdravotnictví přistupovalo vždy jako k jednomu velkému projektu, který by vše vyřešil najednou.
Proč vlastně hovoříme o e health? Co vlastně naše zdravotnictví potřebuje? Především sdílet data – obíhat mají přece data, a ne pacient, abych parafrázoval známé heslo Czech POINT.

příloha_ovladnete_sva_data

Zásadní výzva

Sdílení dat je pro oblast zdravotnictví zásadní výzvou. Na jedné straně se týká pacienta, který je dnes při neexistenci sdílení dat při každé návštěvě lékaře znovu a znovu dotazován na údaje a informace, které poskytl už dříve na jiných zdravotnických pracovištích. Přičemž si sám pacient mnohdy ani neuvědomí, zda poskytl všechny informace o své zdravotním stavu. Jsme přece lidé a nejsme neomylní. Můžeme snadno zapomenout, kdy přesně jsme měli nějaký zdravotní problém, a prostě to při další návštěvě lékaře vůbec nezmíníme. Dochází tak ke zbytečnému plýtvání času jak pacienta, tak především zdravotnického personálu, který musí rozhovor s pacientem pro zjištění anamnézy začínat prakticky od začátku – bez vazby na historii pacienta.

Na druhé straně se sdílení dat týká zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven, kdy tyto subjekty při neexistenci sdílení dat nejsou schopny efektivně vykonávat svoji činnost. Dochází tak k neúměrnému plýtvání jak medikamenty, tak finančními prostředky. Pokud je potřebné data sdílet, pak musíme mít jistotu, že k datům přistupuje pouze ten, kdo má k tomu příslušné oprávnění. Co si vzít příklad z Jednotného identitního prostoru (JIP) systému Czech POINT a oprávnění k datům přidělovat podle rolí? K datům se musím přece dostat jak v Aši, tak v Jablůnkově. Přístup musí být navíc zajištěn bez ohledu na to, zda potřebuji založit kartu pacienta, plnit data do chorobopisu (formuláře), editovat data v kartě nebo pouze informace číst či případně kartu pacienta vyřadit.

Navíc je třeba si uvědomit, že ne v každé situaci bude ošetřující lékař mít po ruce počítač, resp. přístup na internet, tzn. v rámci návrhu konceptu e health je třeba počítat i nadále s papírovou formou dokumentace (listinnými dokumenty).

Inspirace fungujícím projektem

Uživatelé Czech POINT mají svůj účet v Jednotném identitním prostoru. Každý z nich zde má nastaveny role, na základě kterých je oprávněn provádět dané úkony ve zpřístupněných aplikacích a agendových informačních systémech. Jsou zde tedy jednoznačně stanoveny role a je nepopiratelně dáno, kdo kam smí a co je oprávněn dělat. Tento způsob je ověřen více než šesti lety spolehlivého provozu. Stejný princip lze aplikovat i pro elektronické zdravotnictví. Vždyť co jiného e health
potřebuje? Jasně definované role uživatelů pro přístup ke zdravotnické dokumentaci, ke zdravotnickým rejstříkům, k receptům apod.

Aby data obíhala bezpečně, je kromě autorizovaného přístupu, umožněného pouze na základě oprávnění dané příslušnou rolí, potřeba zajistit rovněž bezpečnou distribuci dat a dokumentů. Vzhledem k současnému stavu zdravotnictví a příslušné legislativě lze předpokládat, že i v budoucnu bude v našem zdravotnictví více informačních zdrojů. Přičemž tyto zdroje budou i nadále ve správě různých subjektů.
Když už je potřeba sdílet data, tak proč nevyužít funkční e governmentové systémy, jako jsou výše uvedený Czech POINT a Informační systém datových schránek – ISDS. Obecně lze konstatovat,že pro elektronizaci zdravotnictví lze s úspěchem použít jak současné e governmentové systémy (Czech POINT, ISDS, Základní registry), tak koncept těchto systémů. Vždyť referenční údaje o každém pacientovi – občanovi jsou již dnes v registru obyvatel. A každý NIS (nemocniční informační systém) není ve vztahu k ROB nic jiného než agendový informační systém (AIS). Nejsme daleko od řešení, kdy si ošetřující lékař bude moci sáhnout prostřednictvím AIFO pacienta z „jeho“ NIS pro zdravotní dokumentaci v jiném NIS.

Pro zdravotnictví platí stejná legislativa jako pro ostatní subjekty. S rozmachem elektronické komunikace a především s nástupem elektronických dokumentů s platností originálu je nutné zabezpečit auditní stopu každého elektronického dokumentu. Tedy i zdravotnické dokumentace. Proto nasazení správy uživatelů a kontroly jejich přístupu je mandatorním požadavkem při realizaci konceptu e health.

Jedině tak lze zajistit správné oprávnění pro přístup k jednotlivým prvkům elektronického zdravotnictví a získat skutečnou kontrolu uživatelů – zdravotnického personálu – přistupujících do zdravotnických IT systémů a současně zajistit rovněž tzv. auditní stopu o každém provedeném úkonu. Když tak o tom přemýšlím, proč by si tedy zdravotnictví nemohlo vzít příklad z budování systému Czech POINT. Byl stavěn postupně, po částech, a přitom vždy v souladu s legislativou. Ať už to bylo postupné uvádění nových služeb ve formě výpisů z různých rejstříků, nebo postupný nárůst počtu kontaktních míst veřejné správy od pilotních 37 míst po dnešních 7 061. A dnes je to jeden z nejrozsáhlejších systémů v této zemi.

Stejnou cestou by se mohla vydat i elektronizace našeho zdravotnictví. Mnoho částí je již dnes stejně hotovo. Ať už to jsou nemocniční informační systémy, systémy v lékárnách nebo aplikace u praktických lékařů. Zatím jsou izolované. Je čas tyto základní prvky postupně propojit. Systém na bázi Czech POINT a ISDS by se našemu zdravotnictví určitě hodil. Obíhat mají data a ne pacient.

Autor je výkonný ředitel společnosti newps.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku