Hlavní navigace

Roboty snášíme, ale nesmějí být osobní

4. 4. 2011

Sdílet

Lidé dobře snášeli, když jim robotická sestra Cody myla ruku nebo je různě posouvala na lůžku, aby jim zajistila větší pohodlí. Naopak jim vadilo, když se domnívali, že je Cody chce dotekem „emočně utěšit“.

Fyzický dotek či vůbec blízký kontakt fungují zvláštně. Ve výtahu lidé obvykle odvracejí tváře. S předměty manipulujeme bez emocí, dotek člověka vnímáme naopak spíše jako intimní – ať už pozitivně, nebo naopak negativně jako překročení našeho vlastního ochranného prostoru.
Podstupujeme ale celou řadu interakcí, kde jednoduché poučky moc nefungují: člověk s bolavým zubem rád dovolí zubaři, aby se mu hrabal v ústech. Někomu dělá radost dotek cizích/neznámých dětí, jiní lidé si hrají se psy (a naopak). Jak budou lidé vnímat dotek robota? Pokud se blíží budoucnost, kdy humanoidní roboti budou všude kolem nás, měli bychom se na tento typ interakcí připravit.
Z výsledků aktuálního výzkumu vyplývá, že současné roboty snášíme, ale pokládáme je emočně stále za stroje. Vadí nám, pokud se snaží být příliš lidští.
Konkrétně co se dotyků týče, vědci z Georgia Institute of Technology analyzovali interakce mezi člověkem a robotickou zdravotní sestrou. Dobrovolníci byli vystaveni péči robotické sestry Cody. Její doteky jim nijak nevadily, pokud si lidé mysleli, že mají „technický“ charakter – lidé dobře snášeli, když jim robotická sestra myla ruku nebo je různě posouvala na lůžku, aby jim zajistila větší pohodlí. Naopak jim vadilo, když se domnívali, že je Cody chce dotekem „emočně utěšit“. Pointa uspořádání pokusů ovšem byla v tom, že fyzická podoba doteků byla v obou případech stejná, lišila se pouze interpretace na straně dobrovolníků.
Druhou částí výzkumu byla otázka, zda lidé změní své postoje, pokud jim robot před akcí vysvětlí, co zamýšlí udělat a proč. A závěr? Lidem se moc nelíbilo, pokud jim Cody začala říkat „teď udělám...“ Zde je ale s interpretací trochu problém: je možné, že se nám prostě nelíbí stávající syntetický hlas. Další možností je právě to, že robota tohoto typu chceme vnímat jako „zařízení“ a když na nás mluví, popouzí nás právě příslušné zlidšťování.
Využití robotů v medicíně či při péči o staré či handicapované lidi se pravděpodobně bude zvyšovat. Výsledky výzkumu ukazují, že kromě samotné technologické stránky věci bude třeba se zaměřit i na psychologické vnímání situace na straně člověka. To ale nemusí znamenat, že by roboti měli být konstruováni tak, aby fungovali jako lidé. A možná by se lidem neměli ani vnějškově moc podobat.
Nakonec i zubaře snášíme zřejmě proto, že funguje neosobně („roboticky“), a nestojíme o to, aby vrtání přerušoval přátelským objetím...

příloha_ovladnete_sva_data

Video z YouTube o experimentu

Zdroj: Eurekalert

Byl pro vás článek přínosný?