Hlavní navigace

Rozmach monitoringu zaměstnanců vyžaduje novou legislativu (I.)

 Autor: Depositphotos
Rostoucí míra práce na dálku vede firmy k zavádění technologií pro monitoring zaměstnanců. To vede k výzvám k aktualizaci potřebné legislativy.
Matthew Finnegan 3. 12. 2021

Sdílet

Pandemie covid-19 vedla kromě jiného k prudkému nárůstu práce na dálku, což s sebou nese i to, že firmy se snaží najít způsob, jak dozorovat zaměstnance, kteří už nejsou pod přímým dohledem svých nadřízených. Roste tak i užívání nejrůznějších nástrojů monitoringu. Ty už jsou ve skutečnosti natolik běžné, že se množí i výzvy k aktualizaci pravidel, která mají zaměstnance chránit.

Dle Andrewa Pakese, ředitele komunikace a výzkumu britské odborové organizace Prospect, už technologické inovace a pokrok výrazně předběhly současnou legislativu řešící práva zaměstnanců. Volá proto po její aktualizaci, která by odpovídala dnešní digitální éře a práva zaměstnanců lépe chránila. 

„Vstupujeme do doby, v níž bude práce mnohem víc definována riziky spjatými s využíváním dat, proto je potřeba znovu si v tomto prostředí vymezit svá práva,“ tvrdí Pakes.

Zaměstnanci se monitoringu brání

Pro kancelářské pracovníky není digitální dohled ničím novým. Zaměstnavatelé mají už dlouho možnost sledovat jejich komunikaci nebo historii prohlížení. V uplynulých osmnácti měsících však došlo k jeho výraznému rozmachu a řada firem začala k tomu, aby porozuměli chování svých zaměstnanců na home office, používat specializované nástroje. Říjnový průzkum mezi 2400 britskými zaměstnavateli ukázal, že 32 % zaměstnanců je při práci monitorováno, což představuje osmiprocentní nárůst oproti zjištěním z letošního dubna.

„Před třemi lety šlo o okrajovou záležitost, dnes už jde o mainstream rozšířený napříč odvětvími i pracovními pozicemi,“ shrnuje Pakes.

Monitoring dle něj nadřízení prováděli vždy, v minulosti však ve formě osobního dohledu či prohlídky pracoviště. „Hybridní pracovní režim přinesl obrovskou změnu. Současná úroveň dohledu totiž zasahuje už i do našich domovů a soukromého života, což lidi vystavuje dodatečnému tlaku a stresu.“ 

Australský think tank Australia Institute provedl studii, z níž vyplývá, že 39 % zaměstnanců si skutečnost, že jsou sledováni, uvědomuje. Výrazně vyšší čísla mezi vedoucími pracovníky HR či IT oddělení, pohybující se mezi 63 % a 69 %, však poukazují na to, že firmy jsou ve věci monitoringu zaměstnanců značně netransparentní.

„Zdá se, že jde o téma, o kterém se příliš nemluví nebo není vůči zaměstnancům moc komunikováno,“ zamýšlí se Kevin Strohmeyer ze společnosti VMware. „Pokud jde o transparentnost a důvěru, je to dost varovné zjištění!“

Navíc, zaměstnanci se proti monitoringu často vymezují, byť méně, jsou-li s nimi důvody a jeho smysl probrán. V odkazovaném průzkumu organizace Prospect 52 % dotázaných zaměstnanců uvedlo, že zaměstnavatelé by neměli mít možnost používat k monitoringu webkamery, s jejich používáním jednoznačně souhlasilo jen 8 % dotázaných, přičemž 28 % uvedlo, že je jejich používání přijatelné jen v konkrétních situacích jako jsou například meetingy, před jejichž zahájením byli o kamerovém dohledu srozuměni.

Anketa

Očekáváte v roce 2022 nástup nějaké zásadní technologie?

Proč firmy zaměstnance sledují?

Využití monitorovacích technologií přitom nemusí být problematické. Je-li nastaveno správně, může dle Helen Poitevinové ze společnosti Gartner přinést výhody zaměstnavateli i zaměstnancům. Ostatně, důvodů pro sledování zaměstnanecký aktivit může být více, včetně těch bezpečnostního charakteru. Monitoring rovněž může přispět ke zvýšení zaměstnanecké pohody, jelikož nabízí bezprostřednější zpětnou vazbu oproti tradičním zaměstnaneckým dotazníkům.

„Některé firmy tyto nástroje zavádějí, jelikož nevěřím svým zaměstnancům, že skutečně pracují,“ pokračuje Poitevinová. „A jiné zase, protože se chtějí ujistit, že pracují efektivně, jsou produktivní a nemá na ně negativní dopad například to, že pracují příliš nebo to, že se straní ostatním. Ty firmy, které je využívají za účelem zlepšení zaměstnanecké zkušenosti a pohody, v nich mohou najít užitek. Alespoň tehdy, kdy je smysl jejich použití jasný také zaměstnancům.“

Monitoring by tak prý měl být realizován spolu se zpětnou vazbou získanou prostřednictvím dotazníků, které poskytnou zase subjektivní pohled zaměstnance na pracovní aktivity a výkonnost. Zároveň je třeba zohlednit přístup zaměstnanců k monitorovacím nástrojům, jelikož ten se může lišit napříč věkovými skupinami, pracovními pozicemi či region od regionu.

V případě, že je monitoring zaveden špatně, firmy mohou očekávat odpor a negativní vliv na firemní kulturu. Odkazované studie totiž poukazují mimo jiné na zvýšenou fluktuaci ve firmách, které se monitorovací nástroje chystají zavést.

„Firmy, které je zavádějí za účelem ověřování, zda zaměstnanci pracují, podkopávají jejich důvěru. V tomto směru rizika dalece přesahují výhody,“ říká Poitevinová.