Hlavní navigace

EU odstupuje od plánu na digitální daň

 Autor: Depositphotos
Digitální daň odsunuta na vedlejší kolej, prioritou je daň korporátní, tvrdí hlasy z Evropské unie. Proti je Irsko, Maďarsko a Estonsko.
Redakce 16. 7. 2021

Sdílet

Evropská unie odstupuje od plánu na speciální zdanění technologických gigantů, tedy tzv. digitální daně. Důvodem jsou globální snahy na zavedení korporátní daně ve výši 15 %, na nichž se o víkendu shodli ministři financí zemí G20.

„Musíme zamezit tomu, aby korporace převáděly své zisky do daňových rájů a uchylovaly se k účetním kličkám, které jim umožňují vyhýbat se odvádět spravedlivý podíl,“ uvedla Janet Yellenová, americká ministryně financí, v Bruselu, kde apelovala na to, aby se k záměru připojilo všech 27 členů Evropské unie.

Rezervovaně se k němu staví zatím Maďarsko, Estonsko a Irsko, které hodlá zůstat u nižší míry zdanění korporací, a to 12,5 %. Irský vicepremiér Leo Varadkar uvedl, že tato výše jeho zemi vyhovuje a snaha o reformu je snahou „velkých zemí získat větší podíl“.

„Korporátní daň nám přináší kolem desíti miliard Eur ročně, což je v přepočtu dvojnásobek evropského průměru. Jde o jeden z příkladů, kdy nižší zdanění vede k vyšším ziskům,“ uvedl Varadkar.

Snaha danit celosvětově působící firmy je letitá, výzvou se stala obzvlášť s nárůstem vlivu obřích technologických korporací typu Facebook, Apple či Amazon. Není přitom náhoda, že první dvě zmíněné korporace mají svou evropskou centrálu právě v Irsku. Ve Spojených státech, které jsou jejich domovem, úsilí Evropy a Velké Británie kritizovali, v současnosti však má globální podporu, ke které se na obecné rovině připojilo 132 zemí světa.

V současné době mohou korporace zakládat místní pobočky v zemích s relativně nízkou mírou korporátního zdanění a zisky vykazovat zde. To v praxi vede k tomu, že platí jen tuto nízkou regionální daň, přestože většina jejich zisků plyne z jiných zemí. Zamýšlená reforma by měla takovému jednání zamezit, a to zejména dvěma způsoby.

Ten první chce přimět firmy, aby platily vyšší daně v zemích, kde prodávají své produkty a služby, a nikoliv v zemích, v nichž vykazují zisky. Druhý způsob počítá právě se zavedením minimální daně, která by platila globálně, což by zamezovalo tomu, aby si státy de facto konkurovaly a lákaly firmy na nižší zdanění.