Hlavní navigace

Názor: Ohrozí nás bojoví roboti?

20. 11. 2013

Sdílet

 Autor: © innovari - Fotolia.com
To, že (nejen) americká armáda používá již několik let (nejen) útočné bezpilotní letouny, není žádným tajemstvím, přesto je to téma celkem kontroverzní a mnozí by podobné technologie rádi zakázali. To se však s vysokou pravděpodobností nepovede a naopak bude robotů používaných ve válkách přibývat.

Když jsem před nějakým časem poprvé narazila na video s robotem LS3 od společnosti Boston Dynamics, trochu jsem se zděsila, a to i přesto, že je to monstrum trochu neohrabané a zatím ani zdaleka ne dokonalé. LS3 v současnosti unese zásoby o váze až 181 kilogramů a bez výměny paliva může tuto váhu dopravit až na vzdálenost 32 kilometrů.

Dokáže sledovat svého lidského vůdce a reagovat na jeho hlasové i vizuální pokyny. Za využití GPS může také sám cestovat do určené lokace. Nevýhodou LS3 je jeho hlučnost a také toho moc nevydrží, to by měla však napravit investice 10 milionů dolarů od Pentagonu, který chce, aby Boston Dynamics v projektu pokračovala. Druhá a vylepšená verze LS3 má být tišší a odolná proti střelám z ručních zbraní, dokončena by měla být v březnu 2015.

A to je jen jeden z mála projektů, který se zabývá využitím robotů na bitevních polích. Ale jaký dopad na válčení budou podobné stroje mít?

Podle některých je válčení za využití strojů etičtější, ovšem často se objevují i opačné názory a vznikají i celá hnutí, která prosazují jejich zákaz takových bojových strojů. Vlastně se jim ani není moc co divit, když se v médiích za doprovodu dramatické hudby a plačících dětí často setkáváme s odstrašujícími případy, kdy byl pomocí bezpilotního letounu zabit nevinný civilista. To však samozřejmě není chybou robotů, třeba na takový masakr v My Lai jich také nebylo potřeba.

Roboti na bitevním poli mohou působit děsivě a vlastně i děsiví jsou, ale na rozdíl od lidí neznají emoce, krutost a podobné výdobytky naší civilizace. A tak se sice může stát chyba a bezpilotní letoun či jiné zařízení může zabít nevinného člověka, ať už vadou programu, nebo toho, kdo zařízení ovládá, ale to samé hrozí i u lidí, kteří jsou často poháněni emocemi a krutostí. Znásilňují a zabíjejí mnohdy prostě proto, že je to baví, a domů se vrací jako zlomení lidé, kteří už se do normálního života často nedokáží zařadit.

Pokud by dálkově ovládaní, nebo i autonomní roboti vojáky jednou vystřídali, určitě by to nebyla taková zkáza, jak si aktivisté představují. Pokud se nebudu pouštět do sci-fi úvah o umělé inteligenci robotů, tak by to bylo přesně naopak – nasazení robotů místo vojáků by mohlo spoustu životů zachránit.

„Války by mohly být etičtější,“ stojí ve studii amerického Ministerstva obrany. „Nesmíme zapomenout, že i za činy autonomních robotů musí nést někdo zodpovědnost. To vyvolává řadu obtížných debat. Je programátor vinný válečným zločinem, pokud chyba v systému vede k ilegálnímu jednání robota? A jaký je rozdíl mezi nehodou a zločinem?“

Diskuze sponzorovaná v OSN bude v Ženevě pokračovat příští rok v květnu. Do té doby možná ještě uslyšíme o iniciativě za zastavení robotů zabijáků, která si ani na špičku nosu nevidí. Ovšem pravděpodobnost, že zákaz robotů prosadí, je naprosto minimální.


Markéta Gajdošová

soutez_casestudy

Markéta Gajdošová

Autorka se zajímá o teorii IT i všech příbuzných oborů. Zaměřuje se na nejnovější technologie a snaží se je také využívat.

Byl pro vás článek přínosný?