Švédsko je údajně nejvyspělejší digitální ekonomikou, ČR na 31. místě

Jednotlivci i instituce téměř po celém světě se dnes již pravidelně připojují k internetu a telekomunikačním sítím a „propojenost“ již dávno není pouze výsadou vyspělých ekonomik. Nyní je možné konstatovat, že všech sedmdesát zemí, které byly do průzkumu zařazeny, dosáhlo stavu digitální připravenosti („e-readiness“). Nový název studie tak odráží postupný přesun priorit jednotlivých zemí v oblasti digitalizace, a to od zpřístupnění informačních technologií obyvatelstvu až k jejich maximálnímu využití ve prospěch ekonomiky a společnosti.

Aby bylo možné využít široké nabídky aplikací a služeb, které jsou dnes k dispozici, je nutné stále zvyšovat úroveň kvality připojení k internetu a telekomunikačním sítím. Z tohoto důvodu se nová studie zaměřuje nejen na rozšíření, ale také na kvalitu širokopásmového a mobilního připojení (na základě existujících kabelových a 3G připojení). Aspekt rozšíření ovlivnil pořadí zemí na vrcholu žebříčku: několik zemí v Evropě i Severní Americe zaznamenalo pokles v jejich hodnocení i pád v žebříčku – to proto, že jejich vysokorychlostní sítě vyžadují další rozvoj. Na druhé straně asijské země, které silně investovaly do rozvoje sítí nové generace, zaznamenaly posílení svých pozic (viz tabulka níže).

Od roku 2000, kdy Economist Intelligence Unit publikuje studii digitálního hodnocení největších ekonomik světa, využívá modelu, který byl vyvinut ve spolupráci s divizí IBM Institute for Business Value.

Klíčová zjištění studie:

Severské země excelují ve většině oblastí digitální ekonomiky. Dlouholetého lídra „e - readiness“ Dánsko vystřídalo na špičce Švédsko, byť jen s těsným rozdílem. Mezi šesti nejlepšími zeměmi za rok 2010 figurují i Finsko a Norsko, přičemž první jmenovaná země se posunula o šest příček zejména díky lepším výsledkům v parametrech indikujících míru využívání internetových služeb.

Digitálně nejvyspělejší asijské země porážejí ostatní kvalitou. Tchaj-wan, Jižní Korea a Japonsko si výrazně vylepšily své pozice, a to částečně díky svým výsledkům v porovnání se zbytkem světa v kategorii širokopásmového připojení a kvality mobilní sítě. Ukazatelem schopnosti těchto zemí realizovat projekty digitalizace je například hustota jejich sítí z optických kabelů.

Širokopásmové připojení se stává dostupnějším po celém světě. Ve 49 ze 70 zemí zařazených do průzkumu činil měsíční poplatek účtovaný největším poskytovatelem širokopásmového připojení v zemi méně než 2 procenta průměrného měsíčního příjmu domácnosti za rok 2009. V studii z roku 2009 to bylo pouze 42 zemí ze 70 a v roce 2008 pouze 33. Dostupnost se výrazně zvýšila v rozvíjejících se zemích jako jsou Vietnam a Nigérie.

Stále více se potvrzuje, že výrazné rozdíly v digitalizaci se stírají. Zatímco v roce 2009 oddělovala nejlepší zemi od nejhorší známka 5,9 bodů (na stupnici 1-10), v letošní studii se tento ukazatel snížil na 5,5 bodu. To je částečně dáno výše zmiňovanými změnami v modelu, kdy „zvýšení laťky“ dopadlo podstatně více na nejlépe hodnocené země než na ty v dolní části žebříčku. Nicméně stejně jako je tomu v případě dostupnosti širokopásmového připojení, lze konstatovat, že země, které kdysi zaostávaly, své nedostatky nyní úspěšně dohánějí hned v několika oblastech.

Metodologie: Jak byly vyhodnoceny výsledky

Celkem bylo hodnoceno na 100 kvantitativních a kvalitativních kritérií, uspořádaných do šesti separátních kategoriích, z nichž každá má přidělenu jistou váhu. Jsou to: míra propojení a technologická infrastruktura (20%), podnikatelské prostředí (15%; devět zde používaných indikátorů shrnuje 74 podindikátorů obsažených v kategorii podnikatelské prostředí Economist Intelligence Unit), společenské a kulturní prostředí (15%), právní a politické prostředí (10%), vládní politika a vize (15%) a přijímání nových technologií jednotlivci a firmami (25%).