Hlavní navigace

Google v honbě za penězi ignoruje zavedené standardy

8. 6. 2013

Sdílet

 Autor: © auryndrikson - Fotolia.com
Jak se ukazuje na příkladu kalendářových služeb, Google začíná preferovat proprietární API před otevřenými standardy.

Jako součást březnového jarního úklidu, během kterého se Google vzdal řady služeb a vlastností, byl na 16. září ohlášen i konec protokolu CalDAV. Ted byl dosud klíčovým pro sídlení kalendářů a jeho konec vyvolal prudkou reakci veřejnosti. Google byl donucen ustoupit a CalDAV dále používat.

Z dlouhodobého hlediska je ale CalDAV zřejmě odsouzen hrát druhé housle, stejně jako celá řada jiných standardních protokolů, které ještě přežívají. Můžeme tu velmi zřetelně pozorovat rostoucí nechuť Googlu používat jakákoli otevřená API.

Jeden z proklamovaných důvodů pro ukončení podpory CalDAVu byl přechod na Google Calendar API. To má nepochybně více funkcí než CalDAV, ty jsou ale prakticky navázané na další funkce Googlu. Google samozřejmě nepřímo vydělává peníze na vývojářích, kteří tento protokol používají, protože se jejich produkty současně připojují ke službám, které již zpoplatněny jsou.

Proprietární API by ale z tohoto pohledu bylo efektivnější, protože aplikace, které je volají, lze snáze integrovat do služeb, jako jsou Google Now nebo Google+. Dalším důvodem je samozřejmě rivalita s Applem, jenž byl aktivním členem konsorcia, které CalDAV i související iCalendar vyvinulo.

Otevřená API mají výhodu, že jsou neutrální, nepreferují žádného výrobce a výrazně zlepšují vzájemnou kompatibilitu služeb a přenositelnost dat. Současně ovšem omezují možnosti jednotlivých výrobců, ať už z hlediska monetizace či nových funkcí, které konkurence nenabízí.

Další takové API bude opuštěno 1. července, kdy se zastaví služba Google Reader. Důvodem bylo, že „i přes loajální masu uživatelů zájem o službu průběžně klesal.“ Je pravdou, že návyky uživatelů se mění a služby RSS se zdánlivě používají méně. Ve skutečnosti ale na Google Reader spoléhala celá řada produktů jiných firem, jak ostatně dokazuje množství alternativ, které se ihned po ohlášení konce Readeru objevily.

To vše samozřejmě přispívá k určitému rozčarování vývojářů i uživatelů. Ano, na služby, které jsou zdarma, se nelze spoléhat a jejich ukončení lze kritizovat jen do určité míry. Na druhé straně, má smysl vůbec namáhat se volat nějaké API Google (které nepochybně bude velmi silně zatíženo různými reklamami či monitorováním chování uživatelů), pokud bude nahrazeno uzavřeným řešením, kdykoli se bude Google domnívat, že z otevřené verze vytěžil dostatečný zisk?

Naštěstí platí, že Google chrání svou pověst tím, že podporuje export do standardních formátů a data tedy nejsou uvězněna u jediného dodavatele. Ovšem například pro export dat z Google Readeru je potřeba mít účet u – zase jiné služby – Google Takeout.

Byl pro vás článek přínosný?